MS Windows 3.x 

   Home   Hledání   Autor...         Aktualizace 18.11.2005.
Více o verzi software, hardware, licenci a těchto www ve volbě "Autor...".

Pro MS-DOS byla vytvořena graficky orientovaná nadstavba zvaná MS Windows. Po stabilní verzi MS Windows 3.1 ( W31 ) následovala MS Windows For Workgroup 3.11 ( WFW311 ) se zabudovanými síťovými službami.

Zde naleznete : Verze, Síť, Terminál, HW, Grafická nadstavba GUI, API, API Win32s, TT fonty, CP, Virtuální prostředí, OLE, Virtuální paměť, Komponenty, INI.

Verze, Síť, Terminál, HW

V roce 1990 uvedené MS Windows 3.0, byly brzy následované zdokonalenými 3.1 jako grafická nadstavba MS-DOS. Znamenaly radikální změnu ve způsobu práce s počítači. Měly i své nevýhody. 1 / Neefektivní správu paměti po malých 64 KB blocích. 2 / Neplnohodnotný souběžný chod více programů. 3 / Neúplná ochrana OS před chybami aplikací - snadné tuhnutí OS. 4 / Přímá vazba s MS-DOS a BIOS na procesorech Intel 80x86 a z toho plynoucí omezení.

Propojení W31 do sítě bylo možné až po doinstalování vhodného síťového SW. Ve WFW311, zavedených 1993, byla zabudovaná přímá podpora funkcí sítě Peer-To-Peer - každý s každým - rovnocené sdílení technických prostředků. Používalo se několik síťových protokolů. Integrovaný Microsoft protokol NetBEUI ( standard z MS LAN-Manageru - síťového OS vycházejícího z OS/2 s filesystémem HPFS vytvořeného firmou Microsoft ) či všeobecně rozšířený TCP/IP.

Ještě pár slov o programu W3.x Terminál. Nebyl plnohodnotným síťovým prostředkem, tak jak jsou známy dnes. Přesto umožnil připojit PC k jiným počítačům přes COM porty. Výměna různých informací pak probíhala rychlostí tomu odpovídající ( nejčastěji 2400 - 19200 bit/vteřinu ). Bylo možné emulovat několik typů terminálů podle požadavků vzdálených počítačů, ke kterým se PC připojovalo. Asi nejznámější je DEC VT-100 ANSI terminál či TTY.

Před svou instalací musely mít W31 a WFW311 předem plně nainstalovaný MS-DOS 3.3-6.x. Běžely na HW konfiguraci procesor Intel 80286 s 1 MB RAM a 6,5 MB volného místa na HD. Bezproblémové ale bylo Intel 80386 s 4 MB a více RAM ( ideální 8 - 16 ) a 11 MB volného místa na HD. Ke svému chodu W31 a WFW311 užily paměť RAM nad 1 MB nejlépe jako rozšířenou - XMS - extended, obsluhovanou svým ovladačem HIMEM.SYS. Spustily se souborem WIN.COM. Vlastní příkazy spuštěné z Windows stále prováděl až MS-DOS.

GUI, API, API Win32s, TT, CP

S W31 a WFW311 byla zavedena standardizace vzhledu díky grafickému uživatelskému rozhraní GUI. Vše běželo v samostatných oknech, která se spouštěcími ikonami tvořila objekty a šlo s nimi či s jejich vlastnostmi nějak manipulovat. Standardizovalo se i ovládání a chování, opět jak samotných Windows, tak pro ně vytvářených programů - vše pomocí aplikačních programových knihoven - API, které sloužily jako dostupné sady přesně definovaných standardních funkcí. Zavedení API umožnilo obrovský rozmach aplikačního SW od různých firem 3.stran pro MS Windows. Windows řady 3x byly, stejně jako MS-DOS, 16-ti bitovou aplikací. Podporovaly tudíž 16-ti bitové programy. Později, s pomocí vyvinutého rozhraní API Win32s dokázaly spustit i modernější a výkonnější 32 bitové programy.

Nové grafické a standardizované prostředí dalo podnět k rozvoji i další oblasti, běžně nazývané multimédia. Započala éra zvuku ( MIDI ), grafických obrázků, animací, video nahrávek - započala doba využívání CD disků.

Další velikou výhodou W31 a WFW311 bylo zavedení použití kvalitních, graficky realizovaných písem. Byla použita vektorově orientovaná písma standardu TrueType - TT v různých variantách. Jejich podpora byla zabudována jak do programů na psaní textů, tak do realizace tisku takto vzniklých dokumentů pomocí různých Windows podporovaných tiskáren. Samozřejmostí se stala možnost volby své národní znakové sady - stránky - CP v celém grafickém uživatelském prostředí. Pro Češtinu bylo například možné konvertovat data mezi CP852 pro EE MS-DOS a CP1250 pro EE MS Windows, později i další značně rozšířené české CP895 kódování bratří Kamenických.

Virtuální prostředí, OLE
Virtuální paměť

Další výhodou W31 a WFW311 bylo spuštění více úloh - programů ve více virtuálních prostředích. Virtuální prostředí je mechanismem OS, umožňujícím programu pracovat tak, jakoby byl na PC spuštěn sám. Těchto virtuálních prostředí - strojů mohlo být puštěno a běžet několik, dalo se mezi nimi přepínat a často i vyměňovat či propojovat - OLE - zpracovávaná data. Aktivní úloha byla vždy v popředí a využívala většinu výkonu PC. Ostatní čekaly na pozadí, neaktivně či jen s částečným využitím prostředků PC, ve stavu, v jakém byly do pozadí přepnuty. Plně pokračovaly za bodem přepnutí - přerušení tehdy, byly-li opět přepnuty do popředí na místo aktivní úlohy.

Vedle termínu virtuální stroj se objevil i termín soubor výměny nebo-li virtuální paměť. Windows uměly dočasně přesunout právě nevyužívanou spuštěnou aplikaci z rychlé paměti RAM do vyčleněného souboru výměny - do virtuální paměti na disk. Uvolnily tak drahocenou rychlou RAM pro právě aktivně používaný program.

Komponenty, INI

Windows byly navrženy jako systém komponent. Šlo tedy nainstalovat jen určité nezbytné a požadované části - komponenty. S Windows byly nainstalovány i některé integrované nástroje. Šlo o jednoduchý textový editor, poznámkový blok, kreslič obrázků, diář, kalkulačku, kartotéku, přehrávač určitých multimédií, terminál...

Chování většiny komponent nebo samostatných programů šlo ovlivňovat pomocí konfiguračních parametrů uložených v souborech *.INI. Ty byly uloženy nejčastěji v adresáři s Windows či v adresářích, kde ležely ony konkrétní programy.

Různé...

Díky skutečnosti samostatné nadstavby a jednoduchosti měly Windows řady 3.x jednu příjemnou drobnůstku. Mezi úplně HW shodnými PC s předem instalovanými stejnými verzemi MS-DOS šlo adresář s Windows přenést prostým kopírováním. Kromě výjimek několika ovladačů ( nepř sítě ) byly takto překopírované Windows řady 3x na druhém PC ihned použitelné.